2026 březen - Vietnam

Do Vietnamu na home office. Nebo na remote office spíš. Je to něco, o čem mluvím několik let, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlal, takže jsem v jakémsi návalu rozhodnosti koupil letenky na měsíc do Da Nangu. Viděl nějaká videa a četl nějaké blogy, takže mi to přišlo jako ideální základna. Kritéria byla vlastně docela jendoduchá - moře nebo oceán, není tam období dešťů, je tam sluníčko, není to příliš drahé a je tam nějaká infrastruktura, aby tam člověk mohl pohodlně pracovat. Vietnam a konkrétně Da Nang v tom uspěl ve všech bodech.

Nebudu tu psát deníček, jen v bodech shrnu věci, co mi přijdou zajímavý. Pro referenci kurz dongu byl asi 1000 dongu = 0.8 korun.

Cesta

Ani bych o tom nepsal, kdyby se to naukázalo být docela zásadní téma. Letenku jsem měl s Qatar Airways s přestupy v Dohá a Ho Chi Min City. A právě v Kataru jsem byl asi osm hodin před tím, než tam začaly padat rakety, kdybych měl trochu smůly, mohl jsem tam zůstat viset. Problém mám ale se zpáteční cestou, kvůli válce s Íránem se přes Blízký Východ nelítá, teď na konci března už to malinko ožívá, nicméně spousta tras je zrušených. O zrušení mého letu se dovídám ve středu (odlétat jsem měl v sobotu) a to ještě náhodou, když si to sám kontroluju. Z aerolinek mi píšou až o 24 hodin pozdějš s novým itinerářem, který má asi pět přestupů a trvá 45 hodin. A stejně je to přes Katar. Volím teda zrušení a refund té půlky letenky a kupuju si docela na poslední chvíli letenku s jedním přestupem v Soulu. Stojí 23k, což mi teda jako radost nedělá, ale snad 11k dostanu z původní letenky. To sou ty Donaldovy legrace.. Teoreticky bych tu mohl zůstat déle, ale už se nějak těším domů, plus mám hlavně nějaké plány ještě v dubnu.

Coworking office

Tohle je dost zásadní bod, sice jsem se naučil pracovat z domova docela efektivně, ale z hotelového pokoje si to moc neumím představit, takže najít nějaký office je základ. Nechal jsem to trochu na poslední chvíli, některé v centru už byly vybookované, ale narazil jsem na Hana Coworking a jsem naprosto spokojený.

Cenově to vychází luxusně, platím v přepočtu nějaké dva tisíce za měsíc a mám stálé místo a monitor. Trochu je to zásluha lokality, páč to je mimo centrum.

Prostor je dostatečně vzdušný, moderní, klimatizovaný (což je fakt zásadní), dobré židle, rychlý internet, separé místnosti na volání. Dá se tu normálně fungovat celý den. Plus tady člověk potká zajímavé lidi, pokud má chuť se socializovat.

To, že to není v centru, je trochu i výhoda, na jídlo chodím do místních velice lokálních bister. Jen teda přes oběd jich není tolik otevřených. Pro představu bagetu tu koupím za 25k (tzn za dvacku), polévku se vším za 70k třeba, klasické phóčko za 40k.

Plus vlastně veškerý čas, co jsem v officu, mám focus time, protože co jiného tu má člověk dělat než pracovat, že jo. Obava že nebudu produktivní se tak nenaplnila.

Hotel

Blogy jsou plné informací, jak tu lidi bydlí za pár korun v luxusních apartmánech, realita je malinko jiná. Jednak mi to přijde o dost dražší, než třeba loni, a pak i ta nabídka není taková pecka. Nebo takhle, já to zase řešil na posledni chvíli docela a chtěl jsem být blízko pláže. Co se týče airbnb, tak v mé cenové relaci, tzn max dvacet tisíc za měsíc, tam nebylo nic, co by mělo alepoň jednu recenzi. A na bookingu má zase devadeát procent ubytování na první pohled AI generované fotky.

Chtěl jsem bydlet blízko pláže, bez toho by to celé pro mě nemělo takový smysl. Volím teda nakonec menší hotel kousek od pláže My Khe, nic moc fancy. Pokoj je takovej basic, dvě postele, stůl. Na přespání v pohodě, stejně tu krom toho netrávím moc času.

Během prvních pár dnů jsem řešil pár problemů. Třeba při velkém dešti mi ze stropu kapala voda. Sprcha v podstatě neodtéká, takže se tam člověk docela rychle brodí. A sprchová hlavice úplně nefunguje, jak by měla. Dvakrát sem to po nich chtěl vyřešit a nic se nedělo, tak sem je musel trochu sprdnout. A pak přišel opravář a všechno vyřešil. A ještě vyčistil klimatizaci. Úklid taky za moc nestojí, jen doplní pitnou vodu (což je skvělá věc) a složí deku a ručník.

Jediné co mi vyloženě vadí, je hluk právě z klimatizací, co jsou jakby na zdi zvenčí mého pokoje, to je fakt na palici. Jo, a mám to za necelé pětikilo na noc.

Laundry

Možností, kde si nechat vyprat, je tu spousta. Mám prádelnu vedle hotelu, za 20k za kilo mi to paní do druhého dne vypere a vrátí voňavé a složené, super.

Denní režim

Docela rychle jsem si zvyknul a mám nějakou denní rutinu. Celé to hezky utíká, tím jak jeden pořád něco objevuje, nová místa a jídla, tak se nenudím.

Ráno vstávám před šestou, postupem času dokonce před pátou. Ne že bych chtěl, prostě se tak budím podle světla. Jdu na pláž – tam provedu něco mezi během a procházkou, tak hodinku. Většinu stihnu východ slunce, pláž ja na východní straně, hrozně to nabíjí do zbytku dne. Fakt nice, jak ten oranžový kotouč postupně vyjíždí z vody. Je to mimochodem část dne, kdy je tam nejvíce místních, je jich plná voda i pláž. Když je pak přímé slunce, tak jich tam tolik není. Mimochodem neumí moc plavat, takže doslova každý má s sebou do vody přivazané k pasu jakési plováky. A pak taky ráno chodí cvičit, malé i větší skupinky stojí před reprákem a provádí něco vzdáleně podobné aerobicu.

Pak přesun do officu. Na půl osmou tam bývám skoro vždy. Jezdím taxikem za 50k. Mají tady Grab, což je něco jako Bolt. Zpátky chodím pěšky s tím, že druhá půlka cesty je po pláži. Osvěžím se na hotelu a jdu buď zase na pláž nebo někam na pivo. V devět už běžně spím.

Jídlo taky jednoduchý. Většinou dám dvě jídla denně – jedno polévka, druhé bánh mì. Úplně mi to stačí. Ten rytmus mě dost baví, zvyknul bych si na to.

Jídlo

Velké téma samozřejmě. Z domova už jsme na vietnamskou kuchyni docela zvyknutí a já jí mám i dost rád. Pro mě osobně vyniká ve dvou věcech - spousta zeleniny a nikdy to jídlo není suché, na to si dávají pozor, ke každé rýži člověk dostane i kus nějakého vývaru nebo polévky, aby si to mohl namáčet.

Polévky jsou tady kapitola sama pro sebe, ten základ je:

• Mì Quảng – místní klasika z Đà Nẵngu. Není to úplně vlastně polévka, spíš nudle s trochou vývaru. K tomu bylinky, arašídy, křupavé věci, někdy krevety nebo maso. Hodně dobrý, sytější než pho. Mám jeden podnik vedle práce, buď na snídani nebo na oběd.
• Bún chả cá – rybí polévka s rybími koláčky. Dost výrazná chuť, občas tam plave kus tuňáka. Za mě fakt dobrý, měl jsem v lokálním podniku a pecka.
• Bún bò Huế – silnější, kořeněnější vývar, víc „masový“. Trochu jiný level než klasické pho, víc výrazné. A volíte si, co tam chcete, od sražené krve, prasečí kůže, masa a tak podobně. Varianta se všim je nejsnažší volba, než se s nima dohodovat co chci.
• Pho Bo - to tu není zas tak běžné, ale kousek od kanclu je podnik kde je dělají úplně v topu

Druhá věc je samozřejmě bageta bánh mì. To je absolutní základ, kterej si člověk dá kdekoliv na ulici. Bageta vevnitř potřená paštikou a nějakou mayo, nákladaná mrkev a ředkev, čerstvá okurka, pálivá omáčka a pak na co má člověk chuť - nejraději mám pečený vepřový bok, ale ty varianty jsou vejce, klobásy, trhané kuřecí, šunka a další a další. A pochopitelně koriandr, bez toho by to nebylo ono. A ohřát bagetu v peci, nebo vaflovači, nebo na ohni.

Nejlepší, co jsem zatím měl, je z místa, kde bůček připravují v takových hliněných nádobách, kde se pomalu peče. Stojí 25k a zatím jasný vítěz. Cena těch baget je vždycky 20-25 tisíc. A na ulici je to samozřejmě vždy nejlepší.

Občas zajdu na smaženou rýži, občas na bun chu (což tu ale není zas tak typický, to spíš na severu).

Pivo

Pivo mám rád, ale vlastně jsem trochu doufal, že si tu dám malinko pauzu. Bohužel, nevyšlo to. Je tu dost podniků s opravdu dobrým craft pivem.

První místo, kam chodím, je East West Brewery. To je taková klasika – hodně turistické, velké, nejdražší, ale je to přímo na pláži s výhledem. Točí tu asi deset druhů a jejich Valley Fog Ale jsem si až zamiloval. Využívám hlavně happy hour, kdy jsou tři piva za 200k, jinak je jedno za 100-110k, což je vlastně dost hodně.

Pak jsem objevil Brewhaha, taková brazilská restaurace, kde mají piva od Five Elements. Mají tam třeba black ale, který mi fakt chutná. Pivo stojí kolem 50–60k, v jejich happy hour mají dvě piva za cenu jednoho, což je nebezpečné. A je tu moc milá obsluha.

Třetí spot je lokální pivovar Bia Nha Brewhouse. Není ani u pláže, ani v centru, musí se tam trochu dojít. Ale stojí to za to – měli tam výbornou Imperial NEIPA a k tomu skvělé smažené závitky. Mini podnik s pár stolkama, ale pivo asi nejlepší. Cenově třeba 40k, teda mluvím vždycka o třetinkách.

Bouřka a déšť

Není období deštů, ale stejně jsem párkrát hezky zmoknul. Na konci druhého týdne přišla docela slušná smršť, dva dny a pak zejména jednu celou noc pršelo a hodně foukal vítr. První, čeho si člověk všimne, je pláž. Druhý den ráno byla plná odpadků, který to přineslo z moře. Do toho zmizela část písku a někde se odkryly věci, co by radši zůstaly schované – včetně kanalizace. Takže najednou nejen bordel, ale i docela solidní smrad. Do druhého dne bylo to nejhorší uklizeno a o další den později navezli písek a bagry tu pláž zase upravili do původní podoby.

Pláž

Pláž je tady obrovská a vlastně je to jedna z hlavních věcí, proč jsem si vybral zrovna Đà Nẵng. Bílý jemný písek a pozvolný vstup do moře. Táhne se několik, celkem snad víc jak deset, kilometrů podél města, takže si člověk vždycky najde kus, kde je relativní klid. Jsou tu docela vlny, tím pádem spousta surfařů. A na plavání je to docela mělký, a když se vydáte trochu dál na moře, tak už na vás píská plavčík ať se vrátíte.

Ale není to úplně taková ta katalogová pláž celou dobu. Jsou úseky, kde je fakt hezky – typicky ta oblast kde bydlím a kde jsou resorty. Víc na sever už to taková pecka není a je hodně špinavá, občas naplaveniny, někde víc odpadků. Zvlášť po těch deštích.

Milá věc je, že místní děvčata se ráda na pláži fotí, hlavně na východ slunce nebo pak večer po setmění. Vezmou svoje nejlepší šaty nebo plavky a jdou se nakrucovat. Po setmění je pláž osvětlená reflektorama.

Město a pohyb po něm

Takhle, asi to bude platit o většině měst ve Vietnamu, ale to město prostě není dělaný pro pěší. Jako pěší jste úplně nejníž na potravním řetězci. Chodníky jsou tu k tomu, aby na nich parkovaly skútry. Semafory tu občas jsou, ale i když máte zelenou, tak všichni jedou. A když náhodou ne, tak skončí zelená v půlce přechodu a najednou jedou všichni před i za váma. Ale abych byl fér, tak v místních novinách se píše o tom, že se budou snažit to trochu pěším turistům zpříjemnit a chodníky mají být zase průchozí, tak uvidíme.

Být tu delší dobu, tak by to bez skútru asi nešlo. Přecházení silnice je kapitola sama pro sebe, základ je prostě jít a nezastavovat se, oni se vám nějak většinou vyhnou. Taxiky fungujou dobře a jsou levný, buď auto nebo právě skútr.

Jinak ve městě, hlavně podél pláže, se brutálně staví obrovksé hotely, mám pocit, že za pár let to už tu nebude taková pecka. U některých stavenišť si nejsem jistý, jestli to staví nebo bourají. Ale všude slyšíte nejaké bagry, zbíječky a další radosti.

Město samo o sobě nemá moc zajímavých atrakcí, nejznámější je Dragon Bridge, prostě most s drakem, který o víkendech chrlí oheň a vodu. Hned vedle je night market, což by mělo být místo, kde se po setmění obejví stánky s jídlem a krámama, ale tady mě to vyloženě zklamalo, není to nic local ale vyloženě turistická věc, plný naháněčů a většina stánků má úplně stejnou nabídku.

Výlet – Marble Mountains a Hội An

První víkend jsem si dal klasickou kombinaci Marble Mountains a Hội An, což je tady asi nejvíc profláklý výlet. Volím většinou nějakou organizovanou tour, hlavně kvůli dopravě a úspoře času.

Marble Mountains jsou vlastně takové mramorové kopce kousek za městem, plné jeskyní, chrámů a pagod. Nahoru se dá vyjít pěšky nebo vyjet výtahem. Z toho mramoru se tu po okolí vyrábí hlavně sochy, v jedné takové dílně se i cestou stavíme, ale je to teda dost drahý.

Místo je to hezký, to jo. Jeskyně mají docela atmosféru, občas tam prosvítá světlo shora, někde jsou sochy Buddhy, někde oltáře. Jenže… je tam hrozně lidí. Fakt hodně. A celé je to takové „organizované“, že člověk jde v podstatě v proudu dalších turistů.

Co mě trochu štvalo, byla organizace té tour – všechno hrozně rychlé. Člověk by si někde klidně poseděl, prošel to víc v klidu, ale místo toho pořád „jdeme dál, jdeme dál“. Půlhodinový rozchod by tomu dost pomohl.

Následuje přesun do Hội An, což je úplně jiný vibe. Hội An je menší historické město asi 30 km od Đà Nẵngu. Dřív to byl významný obchodní přístav, kde se potkávali Vietnamci, Číňani i Japonci, což je na architektuře dost vidět. Je na seznamu UNESCO.

Historické centrum je fakt hezké – žluté domy, lampiony, úzké uličky. Večer se to celé rozsvítí a má to atmosféru, kterou si člověk docela užije. Na druhou stranu zase plné lidí, ale to je tak když člověk jezdí na výlety o víkendu, že. Dokážu si představit strávit tu trochu víc času.

Prošel jsem se podél řeky, dal si něco k jídlu a tak nějak se jenom potuloval. A zapadnul do Five Elements hospody na craft pivko.

Výlet – Sơn Trà Peninsula (Monkey Mountain)

Druhý víkend jsem si dal výlet na Sơn Trà Peninsula, což je poloostrov hned vedle města. Říká se tomu Monkey Mountain a dává to docela smysl.

Šel jsem tam pěšky, což zpětně nebyl úplně nejchytřejší nápad. Ta vzdálenost není malá a pražilo slunce, a pak část cesty vede po silnici, kde to už klasicky pro chodce není úplně ideální. Ale jako dá se.

Zas bych ale nepotkal komplex Bửu Đài Sơn Pagoda, což je menší a klidnější chrám mimo hlavní turistické tahy na Sơn Trà. Není to žádná velká atrakce, spíš takové nenápadné místo vedle silnice, kde je minimum lidí a úplný klid. Pár budov, spousty soch a oltářů. Právě tím, že to není „must see“ a nikdo tu kromě mě není, tak to působí mnohem autentičtěji. Ideální místo se na chvíli zastavit a sednout tu na jednu z mnoha laviček ve stínu stromů.

Hlavní cíl na poloostrově je Lady Buddha, obrovská bílá socha viditelná už z dálky. Má něco kolem 60–70 metrů takže je to fakt kus. Socha byla dokončena v roce 2010 a je nejvyšší svého druhu ve Vietnamu. Má symbolicky chránit rybáře a celé pobřeží před bouřemi a neštěstím. A je vidět z města, pokud není poloostrov v mlze. Hned vedle je Linh Ứng Pagoda, která je vidět taky, a je teda asi poloviční co se týče výšky. Kolem je pěkný chrámový komplex a celkově dost klidná atmosféra.

A pak samozřejmě ty opice. Ty se tu pohybují úplně normálně mezi lidmi. Vypadají roztomile, ale jsou dost nenechavé. Jakmile máte něco k jídlu, tak je dost velká šance, že si to přijdou vzít, párkrát jsem viděl jak doslova vytrhli věci lidem z ruky.

Zpátky jsem to už nehrál na hrdinu a vzal si taxík. Pěkný výlet.

Výlet – Mỹ Sơn

Další „povinný“ výlet v okolí je Mỹ Sơn, což je komplex starých chrámů někde v džungli kousek od Đà Nẵngu. Jsou to pozůstatky civilizace Čamů (Champa), která tady fungovala zhruba mezi 4. a 13. stoletím. A co je zajímavé – ty chrámy jsou hinduistické, zasvěcené hlavně bohu Šivovi.

Dneska z toho zůstaly hlavně cihlové věže a chrámy, částečně rozpadlé, částečně opravené. Celé je to na seznamu UNESCO.

Místo samotné je hezké, hlavně když člověk trochu odbočí od hlavního proudu lidí. Ale zase – turistů dost. A klasika, organizovaná tour, takže člověk jde víceméně podle plánu a nemá moc prostor si to projít vlastním tempem.

Součástí je i krátké kulturní vystoupení – tance a hudba inspirované čamskou kulturou. Fajn zpestření, ale spíš taková rychlá vložka.

Celkově zajímavé místo hlavně kvůli historii, ale podobně jako u Marble Mountains – hezké, stojí za to vidět, ale úplně mě to na zadek neposadilo.

Výlet – Ba Na Hills

Ba Na Hills je asi nejbizarnější místo, kam jsem se tady podíval. Zábavní park v horách, který vypadá, jako kdyby někdo smíchal Disneyland, francouzskou vesnici a německý Oktoberfest. Kdysi se sem jezdili Francouzi ochladit do hor, teď tu před pár lety vyrostlo tohle monstrum.

Nahoru se jede lanovkou, což je mimochodem jedna z nejlepších částí celého výletu. Ten systém je fakt brutální – je tu zhruba 5–6 hlavních lanovek a celkem asi 12 stanic. Ta nejdelší trasa má kolem 5,8 km a patří mezi nejdelší na světě, jede se klidně 20 minut nad džunglí. Převýšení je přes 1300 metrů, takže se během chvíle dostanete z tropického vedra do úplně jiného klimatu. Což bych klidně doporučil se malinko obléct.

Nahoře pak začíná ten zvláštní mix všeho možného. Francouzské „historické“ městečko, hrady, náměstí, katedrála, všechno nové, ale stylizované do Evropy. Do toho atrakce, 5D kino, obrovský pivovar a všude hromady lidí. A obří sochy, jakby vytesané do skály, nechtíc jsem se dostal to prostoru přímo pod těma skálama, a je to samozřejmě maketa.

Oběd se tu chodí na all-you-can-eat bufet, kde je teda slušněj výběr. Krom nějkakých klasik jsem měl třeba žabí stehýnka, jako dobrý, ale zlatý vepřový. Příště bych spíš volil nějakou menší restauraci ale, moc hektické a plné.

Nejznámější místo je Golden Bridge – most držený obříma rukama. Vypadá to dobře na fotkách, ty jo kámo ale po tom mostě se nedá projít, totálně narváno. V tu chvíli přišel slevják jak kráva, tak se to malinko vyprázdnilo.

Je tam i část s chrámy a sochami Buddhy, která působí o něco klidněji, část by měla snad být i původní autentická.

Konec je pak v obřím pivovaru, kde máte dvě malinká pivečka v ceně, a který má nekolik pater a obslouží tisíce hostů. Pale ale co tu vaří byl překvapivě moc fajn. Ale to, že tu do toho hraje německá párty dechovka, to je masakr.

Celé to působí dost jako fever dream. Na druhou stranu je to fakt zajímavé vidět.

Výlet – Huế (víkend)

Huế mě ve finále bavilo asi nejvíc ze všech výletů. Je to zhruba 2,5 hodiny cesty z Đà Nẵngu, jel jsem tam minibusem v pátek po obědě. Trochu jsem to ošidil v práci, ale zas jsem začínal hodně brzo dneska. A je pátek.

Vzal jsem si tentokrát lepší hotel v centru a byl to docela upgrade oproti tomu, kde bydlím normálně. Velký apartmán, dvě místnosti, obrovská televize, všechno čistý a nablýskaný. Na jednu noc za nějakých 700 Kč, úplně v pohodě. Po tom mém „krcálku“ docela luxus.

Hned po příjezdu jsem vzal taxíka do opuštěného aquaparku (Ho Thuy Tien). Je to takové zvláštní místo – nikdy to pořádně nedokončili a dneska se o to starají dobrovolníci. Zaplatíte asi 50k, půjčí vám kolo a dají vodu.

Celé je to kolem jezera, vede tam hezká cesta a jsou tam zbytky atrakcí – nějaké skluzavky, tobogány a hlavně obrovská dračí hlava, ve které se dá vylézt nahoru. Má to dost zvláštní atmosféru, takový lehký urbex, ale zároveň docela udržovaný. Ideální místo třeba na piknik.

Zpátky jsem jel taxíkem s řidičem, který uměl trochu anglicky, tak jsme si docela fajn pokecali.

Nechal jsem se vysadit u řeky Perfume River (Sông Hương), kde je hezká promenáda a pár koloniálních domů. Dá se tam normálně chodit pěšky, což je oproti Đà Nẵngu příjemná změna.

Večer jsem zapadl do malého minipivovaru – takový trochu „ruin bar“ vibe. Měli výborný ginger ale, pale ale a slušnou ipu, piva kolem 35k. Barman říkal, že po velkých povodních v listopadu to tu lidi dost semlelo, takže teď moc neutrácí a podniky to mají těžší.

Geniální věc ale - centrum se večer zavírá pro auta a celé se změní na pěší zónu, což je úplně super. Dal jsem si nějaké banh mi a jen se tak potuloval. Tady do toho mimochodem cpou nějakej kolagen, prostě vepřovou želatinu nebo aspik, populární v téhle oblasti.

V sobotu jsem vzal organizovanou tour, protože ty věci jsou dost rozeseté a daleko od sebe a jinak by to bylo logisticky peklo.

První zastávka byla Imperial City – obrovský areál bývalého císařského města. Fakt velké, člověk by tam klidně strávil půl dne. Tour byla trochu zdlouhavá, ale to místo samotné stojí za to.

Pak jsme jeli k pagodě (Thiên Mụ Pagoda) a následně měli plavbu po řece s obědem. Nic extra, ale v pohodě – závitky, zelenina, tofu.

Další zastávka byla incense village, kde se vyrábí kadidlo. Ukázka výroby vonných tyčinek, typicky vidíte fotky s barevnými svazky tyčinek sušící se na slunci. Trochu turistická past – balení vám po smlouvání prodají za 100k, zatímco ve městě stojí 30k jen tak.

Pak jsme navštívili dvě císařské hrobky. Jedna byla v obrovském parku s jezírkem a lesem, fakt hezké místo, kde bych si klidně poseděl déle. Druhá byla architektonicky ještě zajímavější, hodně zdobená.

Vtipná vsuvka – u obou míst mě „napadly“ děti. Nejdřív menší, co se na mě vrhly a chtěly highfive nebo mě začaly objímat - asi nějaká hra na chyť si svého turistu. A pak starší, co chtěly selfie. Vždycky se kolem mě vytvořil docela dav.

Jinak v Huế mnohem větší vlhko než v Đà Nẵngu a bez větru od moře. Byl jsem úplně durch.

Zpátky v neděli jsem jel vlakem a to bylo super. Trať vede podél moře, na jedné straně oceán, na druhé džungle a skály. Cesta trvá něco mezi 2,5–3 hodinami.

Celkově Huế za mě hodně dobrý. Méně turistické, víc historie, lepší vibe. Klidně bych tam vydržel déle než jen víkend.

Závěr

Po návratu domů, který se obešel bez jakýchkoliv potíží, jsem se tak zamyslel, jestli to splnilo co jsem očekával. A vlastně totálně. Změnit režim, trochu opustit tu každodenní rutinu, být hodně venku, užívat si sluníčka a zároveň za to neutratit majlant and být schopen efektivně pracovat. Na nějaký dlohodobější pobyt by to ale bylo obtížnější, měl bych dva zásadní problémy - jednak si tu s nikým úplně nepokecáš, krom expatů, a druhá věc je absence kulturního života, nic jako hudba tu neexistuje, to strýček Ho zajistil.

Nemám to spočítaný úplně do korunky, ale ten měsíc mě vyšel asi třicet tisíc a letenka dalších dvacet. Plus teda dalších dvanáct kvůli té válce za novou letenku. Dalo by se určitě levněji, krom ubytování jsem utratil vlastně jen za výlety a za pivo.

Zbytek fotek tady.