2025 prosinec - Madeira, zase

Zbyl mi týden volna nějakým zázrakem, tak jsem zase skončil na Madeiře. Byl jsem tu už asi pošesté, takže tentokrát žádné velké objevování. Vždycky si říkám, že pojedu jinam, ale pak je prosinec a já hledám něco, kde bude příjemně teplo, sluníčko, Evropa, rozumná cena a možnost celý den někde chodit. A zase mi to vyšlo sem.

Nebudu se moc rozepisovat, hodně zkratkovitě.

Neděle 14. prosince – konečně přílet

Původně jsem měl letět už v pátek, ale kvůli brutálnímu větru a dešti se z a na Madeiru dva dny vůbec nelétalo, jakože odnikud. Takže místo pátku odlet až v neděli. Trochu opruz, ale co už. Nakonec přímý let a za nějaké čtyři hodiny jsem tady.

Tentokrát jsem vzal poprvé v životě all-inclusive hotel, konkrétně Pestana Ocean Bay u Praia Formosa. Ne že bych se proměnil v resortového člověka, ale vyšlo to cenově nastejno jako nejlevnější slušný apartmán a bylo k tomu všechno jídlo a pití v ceně. Ty apartmány mi přijdou, že tu hrozně vyletěli. Nebo se ze mě stává větší skrblík než dřív, těžko říct. Normálně by hotel byl asi o hodně dražší, ale v rámci Black Friday měli slevičku 25 procent, což je zajimavé.

Zvyknul bych si - bufet, otevřený bar, u bazénu samoobslužná pípa, balkon s výhledem na oceán. V noci nechávám balkon otevřený a poslouchám vlny. Velké plus navíc – hotel po mně nechtěl zaplatit ty dvě noci, kdy jsem tu kvůli počasí nebyl, přestože to celé bylo non-refundable. Takže místo devíti nocí platím sedm. To potěší.

Pondělí 15. prosince – Ponta de São Lourenço

Klasika na úplný východ ostrova, tedy Ponta de São Lourenço. Tuhle trasu znám, mám ji rád a pořád funguje. Útesy, fotogenický celou cestu, moře ze všech stran a úplně jiná krajina než na zbytku ostrova.

Novinka je, že se teď za většinu levád a trailů platí tři eura. Samo o sobě mi to nevadí, jen teda kdyby bylo vidět, že se za to něco zlepšilo.

Mnohem větší problém je autobusová doprava. Na ostrově proběhl pokus sjednotit všechny autobusy pod jednu značku a dopadlo to přesně tak, jak by člověk čekal. Autobusy jsou dražší, jezdí míň a hlavně nevíte odkud, kdy a kam vlastně pojedou.

Samotná trasa ale pořád skvělá. Jen je trochu otravné, že je tu fakt hromada lidí. Cestou zpátky přišel úplně absurdní liják a vítr, že lidi skoro padali na zem. Na zastávce pak tlačenice do autobusu, jako by další jel až za týden. I když se tam nakonec vejdou úplně všichni. Turisti.

Večer na hotelu nějaký hudební program. Lidi sedí dvě hodiny a bez hnutí koukají na pódium. Tahle resortová mentalita je pro mě pořád trochu záhada. K večeři je každý den na výběr asi z osmi jídel, a každý den je to trochu jiné.

Úterý 16. prosince – Portela a Levada do Furado

Dneska klasická zelená Madeira. Portela a odtud Levada do Furado. Mlha, les, mechy a výhledy, které by byly krásné, kdyby bylo něco vidět.

Uprostřed trasy docela velký sesuv. Oficiálně zavřeno. Já jsem to šel aspoň omrknout a nakonec jsem to nějak opatrně přelezl. Bylo to dost nebezpečné a určitě docela hloupé, a úplně bych to nikomu nedoporučoval, ale povedlo se. Pak ještě pár menších sesuvů a sestup zpátky do Portely. Přes Machico návrat na hotel.

Středa 17. prosince – Levada Nova

Dnes jsem vybral cestu na Levada Nova. Informace tradičně nulové. Někde píšou zavřeno, někde nic, někdo vás odrazuje. Šel jsem tam spíš s tím, že když to nepůjde, otočím se a půjdu zpátky.

Pár protijdoucích mě odrazovalo, ať tam ani nechodím. Ale když jsem došel k zavřenému úseku, byli tam zrovna tři dělníci s motorovkama a mačetama a během deseti minut cestu vyčistili. Takže se šlo dál. Na konci jedné levády se po schodech vystoupá několik desítek metrů nahoru, kde se vrací po další levádě. To už je klasická řekněme – úzký chodník, občas tunel, občas vodopád a občas několik set metrů dolů bez zábradlí na fakt úzké cestičce. Pro lidi se závratěmi úplně nevhodné. Pro mě super.

Protáhl jsem si to ještě dál po takové levádě vedoucí přes místní políčka. Na konci byl moc pěkný bar s moc starým pánem, dal jsem si zasloužené kafe a pivo asi za dvě eura.

A pak jedna z mála věcí, která se na ostrově zlepšila – Bolt. Z úplného konce světa zpátky do města za dvaadvacet eur.

Čtvrtek 18. prosince – Caniçal a Boca do Risco

Moje hodně oblíbená trasa. Z Caniçalu směrem na Boca do Risco a pak stezkou vysoko nad severním pobřežím. Tuhle část Madeiry mám fakt rád. Není to ani klasická leváda, spíš pobřežní cesta vysoko nad oceánem. Skvělé počasí, minimum lidí, útesy, moře dole a člověk si říká, že přesně kvůli tomuhle sem zase přiletěl.

Zase jsem kvůli autobusům nestihl rumovou fabriku, ale to už beru jako takovou tradici.

Večer nejlepší jídlo za celý pobyt – lehce krvavé hovězí na špejli a smažené kukuřičné kostky. Výborné.

Pátek 19. prosince – Monte a Funchal

Po několika dnech chození trochu městštější den. Lanovkou nahoru do Monte, pak Monte Palace Tropical Garden. Zahrady, dlaždice, voda, plameňáci a několik expozic - obrovská sbírka minerálů a pak výstava moderního umění.

Tady už jsem byl mockrát, takže spíš jen volné bloumání. I tady po bouřích skupiny dělníků napravují škody. Dal jsem si výbornou ponchu s maracujou a chvíli poseděl s výhledem na město.

Pak ještě staré město ve Funchalu. Pořád hezké, ale mám pocit, že už na mě nepůsobí tak jako dřív. Možná ho mám jen okoukaný.

Na hotel jezdím autobusem, konkrétně autobusy 1 a 2, které mají být páteřní linky. Jen teda jezdí jednou za patnáct až dvacet minut a bývají úplně narvané.

Večer výborné vepřové koleno ve stylu ossobuco.

Sobota 20. prosince – Câmara de Lobos

Měl jsem ambice dát ještě nějaký větší trek, ale ráno mě začalo bolet břicho a nějak se mi nechtělo dělat hrdinu. Takže jen výlet do Câmara de Lobos, nedaleké rybářské vesničky. Barevné loďky, oceán, skály a docela příjemná atmosféra.

Pak pěšky po pláži zpátky směrem k hotelu, trochu odpočinek a večer ještě jednou do Funchalu na vánoční světýlka. Vánoční výzdoba tady jede ve velkém. Stromy jsou ověšené, katedrála nasvícená, betlém, obří svítící stromek. Mám to rád.

Neděle 21. prosince – domů

Ráno sbalit, letiště a zpátky. Letím letadlem obrandovaným pořád jako Travel Service. V letadle nás bylo asi dvanáct, takže skoro private jet.

Prostě se mi tu líbí, nebudu říkat že jsem tu byl naposled, protože by to určitě nebyla pravda. A jet se před Vánocema podívat na sluníčko a trávit celý týden venku, to je k nezaplacení.